Podrobnější dějiny zámku

Podrobnější dějiny zámku

   Na severním okraji budějovické kotliny, v krajině rybníků a rybníčků, luk a věkovitých alejí, je možné již zdálky spatřit bělostný bod - zámek Hlubokou. Bohatě členěná stavba, náhle se vynořující ze zeleně okolního parku, působí na příchozí pohádkovým dojmem. Věže, věžičky, zubatá cimbuří na krakorcích, bašty, balkóny i opěrné pilíře jsou vzájemně sladěny v celek, na který se nelze dosyta vynadívat. Dnešní romantická podoba zámku pochází z 19. století. O tom, co zde bylo předtím, budou vyprávět následující řádky.

   Raně gotický hrad, vystavěný na strmém ostrovu nad hlubokým údolím řeky Vltavy (odtud pravděpodobně název), obestřel přesnou dobu svého vzniku i svého stavebníka rouškou tajemství, která zřejmě již nebudou poodkryta. Lze usuzovat, že hrad vznikl kolem poloviny 13.století, případně o něco dříve. Stavebníkem byl zřejmě český král, ale také jím mohl být dvorský sudí Čéč z Budějovic. Kronikář o roku 1265 zaznamenal, že král (Přemysl Otakar II.) Hlubokou toho roku Čéčovi odňal. Je možné že toto mělo nějakou souvislost s výměnou Čéčova území jižně od Hluboké za jiné. Na soutoku řek Malše a Vltavy se ve stejné době začínala výstavba města Budějovic, později zvaných České. Budějovice se postupem času staly hlavní oporou královské moci na jihu Čech proti rozpínavosti mocného rodu Vítkovců, který na konci století tvořili Rožmberkové, páni z Landštejna, z Hradce a z Krumlova.

   Přemysl Otakar II., král "železný a zlatý", proslul jako rozhodný správce země, zakladatel mnoha měst a hradů, především však jako panovník, jehož mocenské ambice směřovaly daleko za hranice Čech. V bitvě na Moravském poli (1278), kterou vyvrcholily spory s Rudolfem Habsburským o vliv v alpských zemích, Přemysl Otakar II. padl. Následovala těžká léta bezvládí. V jejich průběhu se Vítkovci domohli nejvlivnějšího postavení v zemi. Záviš z Falkenštejna, člen rodu, se dokonce oženil s vdovou po králi a vládl místo mladičkého následníka trůnu. Pánem na hluboké se v té době stal Závišův bratr Vítek. Ke cti Závišově nutno připomenout, že v rámci svých možností přispěl ke stabilizaci situace v Čechách. Nakonec se stal obětí intrik, které vedly k jeho uvěznění a popravě. Ta se udála roku 1290 na louce pod Hlubokou, když Vítek odmítl vydat hrad královským ozbrojencům. Vítek ještě po nějaký čas vytrval v odboji proti králi, ale nakonec odešel do vyhnanství. Hluboká se tak vrátila do majetku českých panovníků, kteří ji několikrát dali do zástavy bohatým velmožům, na jejichž služby byli odkázáni. Již Jan Lucemburský zastavil panství Vilémovi z Landštejna (od roku 1317), moravskému hejtmanu, pozdějšímu pražskému purkrabímu.

   "Otec vlasti" Karel IV. Hlubokou vykoupil a v korunním majetku zůstala i v době nepříliš pevné vlády jeho nástupce Václava IV. Dalším zástavním držitelem panství z řad vysoké šlechty se stal roku 1420 Mikuláš z Lobkovic a po něm jeho syn Jan Popel, pozdější člen strakonické jednoty, ozbrojené opozice proti králi Jiřímu z Poděbrad. Roku 1452 přitáhlo Poděbradovo vojsko až pod Hlubokou a pánu hradu nezbylo, než českému správci slíbit poslušnost. Jiří z Poděbrad již roku následujícího Hlubokou od Lobkoviců vyplatil a zapsal ji jako věno své manželce Johance z Rožmitálu. Roku 1471 obsadil hrad na jistý čas příslušník drobné šlechty Jindřich Roubík z Hlavatce, aby se odškodnil za vojenské výdaje ve službě králově. Po smrti Johančině vlastní Hlubocké panství její bratr Lev z Rožmitálu a od roku 1483 po šest let Jan Jenec z Janovic, další vysoce postavený příslušník královské družiny. Od roku 1490 připojili zdejší panství ke své rozsáhlé državě páni z Perštejna. Vilém, představitel rodu, vlivný muž v království, věnoval nemalou pozornost i hospodářskému rozvoji svých panství na jihu Čech. Založil zde mnoho rybníků, mj. Bezdrev nedaleko Hluboké. Jihočeské rybníkářství k dalšímu rozkvětu dovedli Rožmberkové. Samotný hrad nechal Vilém značným nákladem opravit a posílil jeho opevnění.

   Ondřej Ungnad, svobodný pán ze Suneku, získal Hlubokou jako věno své manželky Bohunky z Pernštejna. Ještě dále rozšířil hradní opevněni a kromě toho vybudoval ve své době technicky náročné dílo - vodovod, který čerpal vodu z Vltavy až nahoru do hradního areálu. Mnohem méně úspěchů sklidil v hospodářské činnosti a ani jeho synům se nevedlo lépe.

   Prvním velmožem, jemuž panovník prodal Hlubokou do dědičného vlastnictví, se stal roku 1562 Jáchym z Hradce, za něhož hrad doznal několika stavebních změn. Později, v době Jáchymova syna Adama, probíhala řadu let náročná přestavba, která změnila středověký hrad na renesanční zámek. Protože Adam stavěl současně i jinde, a to v rozsahu větším, než si mohl finančně dovolit, rodová pokladna se vyprázdnila a jeho syn musel hlubocké panství prodat. Vlastnická práva převedl roku 1598 Oldřich z Hradce na Bohuslava Malovce, rytíře z Malovic. Jeho syn Jetřich byl posledním českým majitelem Hluboké. Připojil se k povstání českých stavů proti císaři Ferdinandu II. a v létě 1619 musel před žoldáky v habsburských službách uprchnout. Hlubokou obsadili císařští. Po porážce stavů na Bílé hoře následovala rozsáhlá vlna konfiskací stavovského majetku. Hluboká připadla generálu Baltazarovi de Marradas, nejprve jako zástava, později do trvalého vlastnictví. Španělské majitele vystřídali po čtyřech desítkách let Schwarzenbergové. Příslušníci tohoto rodu vlastnili zámek až do roku 1947. Zapsali se výrazně nejen do dějin Hluboké, ale i velké části jižních Čech a v řadě případů dokonce i do dějin habsburské říše. Tomuto rodu je proto věnována samostatná kapitola na jiném místě.

Miroslav Trčka